|
JEDNÁNÍ PRVNÍ
(Palouk na kraji jezera. Kolem lesy, v nich
na břehu jezera chalupa Ježibaby. Měsíc
svítí. Na staré vrbě, jež se sklání k jezeru,
sedí Rusalka, smutně zamyšlena)
TŘI LESNÍ ŽÍNKY (tančí na polouku) Hou, hou, hou
stojí měsíc nad vodou!
Zvědavě se v hloubku dívá,
po kameni ke dnu splývá,
hastrmánek hlavou kývá,
hou, hou, hou,
starou hlavou zelenou.
Hou, hou, bou,
kdo to chodí nocí tou?
Hastrmánku, měsíc stoupá,
už se tobě v okně vloupá,
ža chvíli se k tobě vloupá,
hou, hou, hou,
ve tvou síňku stříbrmou!
Hou, bou, hou,
měsíc bloudí nad vodou! Po jezeře tančí vánek,
probudil se hastrmánek,
hastrmánek, hastrmánek,
hou, hou, hou,
bublinky už ze dna jdou.
(Vodník se vynoří
a mne si oči)
LESNÍ ŽÍNKY
Hou, hou, hou,
hastrmánek nad vodou!
Hastrmánek chce se ženit,
která z vás chce vodu pěnit,
dědka česat, lože změnit,
hou, bou, hou,
s babkou hastrmanovou?
(Skotačí kolem
Vodníka)
VODNÍK
I pěkně vítám z lesa k jezeru!
Jakž, je tam smutno bujným slečinkám?
Mám dole na dnĕ samu nádheru
a zlatých rybek no pytle tam mám
rákosím se kmitnu,
ruku svou jen napnu,
po slečince chňapnu,
za nožky ji chytnu,
stáhnu si ji k nám!
(Lapá nemotorně po lesních žínkách)
LESNÍ ŽÍNKY
Hastrmánku, heja hej,
tedy si nás nachytej!
Hou, hou, hou
kterou chytíš, mužíčku,
da ti pěknou hubičku!
Ale žena, hahaha,
za uši ti vytahá!
Heja hej!
(Rozutekou se)
VODNÍK
Uličnická havět!
Kterak zbrkle pádí! Horem, dolem,
dolem, polem
inu, mládí, mládí!
RUSALKA
Hastrmánku, tatíčku!
VODNÍK
Kýho šlaka, dítĕ
snad mi tady v měsíčku
nesušiš me sítĕ?
RUSALKA
Hastrmánku, tatíčku,
než se vody zpění,
sečkej se mnou chviličku,
af mi smutna není!
VODNÍK
I vida, smutno!
RUSALKA
Všechno řeknu ti!
VODNÍK
A dole taky?
RUSALKA
Smutno k zalknutí!
VODNÍK
Dole, kde je samý rej?
Není možná! Povídej!
RUSALKA
Chtěla bych od vás hlubin těch se zbýti,
člověkem být a v zlatém slunci žíti!
VODNÍK
Mohu-liž věřit vlastním uším svým?
Člověkem býti? Tvorem smrtelným?
RUSALKA
Sám vyprávěls ty zvěsti neznámé,
že mají duši, které nemáme,
a duše lidí že jde nebi vstříc,
když člověk zhyne a když znikne v nic!
VODNÍK
Dokud rodná kolébá tĕ vino,
nechtěj duši,
ta je hříchu plna!
RUSALKA
A pina lásky!
VODNÍK
Vodo pravěká
snad nemiluješ, dítĕ, člověka?
RUSALKA
Sem často přichází
a v objetí mé stoupá,
šat shodí no hrázi
a v loktech mých se koupá.
Leč pouhou vlnou jsem,
mou bytast nesmí zĭĭti,
ó vím, že člověkem
dřív musila bych býti,
jak já jej objímám
a vinu já jej v ruce,
by on mne objal sám
a zulíbal mne prudce!
VODNÍK
Dítĕ, dítĕ, z noci do noci
tvoje sestry budou pro tebe plakat
už ti není pomoci,
člověk-li tĕ v svou moc doved' zlákat!
RUSALKA
Hastrmánku, mužíčku,
on mne musí zočit
pověz, pověz, tatíčku,
co mám, smutná, počít?
VODNÍK
Ztracena, ztracena do věků,
prodána, prodána člověku!
Marno je lákat tĕ dolů v rej
Ježibabu si zavolej,
ubohá Rusalko bledá!
(Potápí se)
Běda! Běda! Běda!
(Zmizí pod vodou)
RUSALKA
Měsíčku no nebi hlubokém,
světlo tvé daleko vidí,
po světě bloudíš širokém,
díváš se v příbytky lidí.
Měsíčku, postůj chvíli,
řekni mi, kde je můj milý!
Řekni mu, stříbrný měsíčku,
mé že jej objímá rámě,
aby si alespoň chviličku
vzpomenul ve snění no mne.
Zasvit mu do daleka,
řekni mu, kdo tu naň čeká!
O mně-li duše lidská sní,
af se tou vzpomínkou vzbudí!
Měsíčku, nezhasni, nezhasni!
(Měsíc zmizí v mracích)
Ta voda studí, ó studí!
(Zachvěje se úzkostí.)
Ježibabo! Ježibabo!
VODNÍK
(pod vodou)
Ubohá Rusalko bledá!
Běda! Běda! Běda!
RUSALKA
(úpěnlivě)
Ježibabo! Ježibabo!
JEŽIBABA
(vyjde z chalupy a rozhlíží se)
Lkáním, štkáním, naříkáním
kdo mne budí před svítáním?
RUSALKA
Ježibabo, léku dej mi,
vodní kouzlo se mne sejmi!
JEŽIBABA
Slyším cosi, čichám cosi
ozvi se a pověz, kdo jsi!
RUSALKA
Rusalka jsem, vodní víla,
dej mi léku, tetko milá!
JEŽIBABA
Jsi-li víla, zjev se hbitě,
ukaž se mi, krásné dítĕ!
RUSALKA
Vlnami jsem upoutána,
do leknínů zamotána.
JEŽIBABA
Vytrhni se, cupy dupy,
pospěš ke mně do chalupa
pust ji, vlnko, pust ji ke mně,
af se nožky dotknou zemĕ!
(Rusalka seskočí a namáhavě tape
k Ježibabé)
JEŽIBABA
Nožičky, neste ji, Nožičky, držte ji
vida, jak nožičky chodit
už umějí!
RUSALKA
(klesne k nohám Ježibaby)
Ježibabo, pomoz, pomoz!
Staletá moudrost tvá všechno vi,
proniklas přírody tajemství,
za nací hlubokých o lidech sníš,
odvěkym živlům rozumíš,
pozemské jedy, paprsky měsíce
dovedeš svařit no léků tisíce,
dovedeš spojit, dovedeš bořit,
dovedeš usmrtit, dovedeš stvořit
člověka v příšeru, příšeru v člověka,
dovede proměnit moudrost tvá odvěká,
rusalky za noci hrozbou svou strašíš,
pro lidské strasti divné léky snašíš,
pro nás i pro lidi ve světě dalekém
sama jsi živlem sama jsi člověkem,
se smrtí věčnost je věno tvé
pomoz mi, pomoz mi, zázračná ženo!
JEŽIBABA
To já znám, to já znám,
s takovou se chodí k nám!
Ale slyš, pilně slyš,
nežli léku okusíš,
perly máš, krásu máš,
pomohu-li, co mi dáš?
RUSALKA
Vše, co mám, si vem,
ale udělej mne člověkem!
JEŽIBABA
A nic víc? Pranic víc?
Proto přišlas úpějíc?
Voda tĕ už omrzela,
lidského jsi lačna těla,
milování, laškování,
hubiček a cukrování
to já znám, to ja znám,
s takovou se chodí k nám!
RUSALKA
Tvoje moudrost všechno tuší
dej mi lidské tělo, lidskou duši!
JEŽIBABA
Dám ti, dám,
věz lo rarach sám!
Ale ty mi musíš dát
průsvitný svůj vodní šat
a když lásky neokusíš
no světě,
zavržena žití musíš
v hlubinách zas prokletě!
Ztratíš-li tu lásku, po niž tvůj cit prahne,
kletba vodních mocí zas tĕ v hloubku stáhne,
a než nabudeš ji, trpět budeš též,
pro všechen lidský sluch něma zůstaneš!
Chceš být němá, chceš,
pro toho, jejž miluješ?
RUSALKA
Jeho-li lásku poznat smím,
ráda, věř, pro něj oněmím!
JEŽIBABA
Střez si ho, střez,
a věz to, věz,
prokleta-li se vrátíš ve vodníkovu říš,
miláčka svého také zahubíš!
Stane se navždy obětí
věčného tvého prokletí!
RUSALKA
Čistou duší, čistou lidskou duší
moje láska všechna kouzla zruší!
JEŽIBABA
Tedy pojd’, honem pojd’,
do chaty mne vyprovod’!
V krbu jedy navaříme,
rusalku tím napojíme.
Ale potom ani muk,
čury mury fuk!
(Vejdou do chalupy, v jejímž okénku
zaplane červená záře. Proud jisker
vyrazí komínem. Za chvíli lze slyšet
sykot v kotli. Do toho se mísí zaklínání
Ježibaby. Lesní žínky slyšíce to
vybíhají z lesa a postrašeny nahlížejí
okénkem do chalupy)
JEŽIBABA
(v chalupě)
Čury mury fuk
bílá pára vstává z luk!
Kapka krve dračí,
deset kopek žlučí,
teplé srdce ptačí,
už to z kofle hučí!
Skoč, můj mourku, skoč a skoč,
varem v kotli pozatoč!
Cury mury fuk,
nelekej se větších muk!
Tot’ tvé lidské věno,
a to musíš píti,
tím, co uvařeno,
jazyk zdřevění ti!
Skoč, můj mourku, hola hej,
v hrdlo jí tu šfávu vlej!
Čury mury fuk,
ale ted’ už ani muk!
(Divoký sykot v chalupě zvolna slábne.
Lesní žínky se rozprchly. Obloha
se jasní, zdaleka znějí lovecké rohy)
VODNÍK
(hluboko pod vodou)
Ubohá Rusalko bledá!
Běda! Běda! Běda!
(Lovecké rohy znějí stále
zřetelněji, lovci se blíží. Je
slyšet zpěv princova Lovce)
LOVEC
(zdaleka)
Jel mladý lovec, jel a jel,
laň bílou v lese uviděl.
Hluboké oči ta měla.
Zdali ji stihne má střela?
Ó, mladý lovče, dále spěj,
tu bílou laňku nestřílej!
Varuj se jejího těla!
Zdali ji stihne má střela?
(Lovecké rohy znovu znějí)
PRINC
(vyrazí z lesa s kuší v ruce)
Zde mihla se a zase zmizela!
Horem a dolem, lesem a polem
podivná zvěř ta míhá se kolem
a tady stopa znikla docela!
A tajemným vlněním potají
ty vody mne v lokty své lákají,
jak bych měl divoký lovu cit
v objetí jejich zas ochladit.
Krok vázne mi, stesk cítím neznámý,
zbraň z unavené ruky padá mi,
sotva lov začal, unavil mne vráz,
divné to kouzlo zajalo mne zas!
(Lovci se blíží)
LOVEC
Laň nebyla to lovče, stůj!
Bůh tvoji duši opatruj!
Srdce tvé smutno le zcela!
Koho to stihla tvá střela!
(Lovci vyjdou z lesa)
PRINC
Ustaňte v lovu, no hrad vrat’te se,
podivné čáry bloudí po lese,
divnější čáry v duši mám
domů vrat’te se, chci býti sám!
(Lovci odcházejí. Princ usedne na
břehu jezera, ale když vzhlédne,
spatří Rusalku. Rusalka vyšla z
chalupy. Je basa, v popelavých
šatech nuzného dítěte. Krásné
její zlaté vlasy hluboko splývají.
Je němá)
(vyskočí)
Vidino divná, přesladká,
jsi-li ty člověk nebo pohádka?
Přišla jsi chránit vzácné zvěři,
kterou jsem zahléd' v lesa šeři?
Přišla-lis prosit za ni,
sestřičko bílých laní?
Anebo sama, jak vstříč mi jdeš
kořistí lovcovou býti chceš?
(Rusalka vztáhne k němu němě ruce)
Svírá ti ústa tajemství,
či navždy jazyk tvůj ztich'?
Něma-li ústa tvá, Bůh to ví,
vylíbám odpověd’ z nich!
Odpověd’ záhadám, jež mne sem lákaly,
jež mne sem volaly přes tmí, přes skály,
abych tu konečně v blažený dnešní den,
dítĕ, tvým pohledem náhle byl okouzlen!
Co v srdci tvém jest ukryto,
máš-li mne ráda,
zjev mi to!
(Rusalka mu padne do náručí)
RUSALKY
(pod vodou)
Sestry, jedna schází z nás!
(Rusalka polekána se vzchopí a naslouchá)
Sestřičko, kam odešlas?
(Rusalka se chvěje nerozhodností a bázní)
VODNÍK
(pod vodou)
Přes hory, doly a lesy!
RUSALKY
Sestřičko, sestřičko, kde jsi?
(Rusalka se stulí ve svrchované úzkosti
v princovu náruč)
PRINC
Vím, že jsi kouzlo, které mine
a rozplyne se v mlžný rej
leč dokud čas náš neuplyne,
ó pohádko má, neprchej!
Můj skončen lov nač myslit naň?
Tys nejvzácnější moje laň.
Tys hvězdička zlatá v noc temnou
pohádko má, pojd’ se mnou!
(Odvádí Rusalku)
|
ACTO PRIMERO
(Un claro del bosque a orillas de un lago, donde
se haya la choza de la hechicera. La luna brilla.
Rusalka está sentada, pensativa y triste, sobre el
viejo sauce llorón que se inclina sobre el lago)
LAS TRES NINFAS
(Bailan en la pradera)
¡Hou, hou, hou!
La luna brilla sobre el agua
y mira a las profundidades
donde el Señor de las Aguas
mueve su cabeza.
¡Hou, hou, hou,
su vieja cabeza verde!
¡Hou, hou, hou!
¿Quién camina en la oscuridad?
¡La luna sube, Hastrmán,
y balanceándose en la ventana
en un instante entrará en tu casa!
¡Hou, hou, hou,
en tu habitación plateada!
¡Hou, hou, hou!
Sobre los prados se desliza la luna,
el viento acaricia la superficie del lago
y el Señor de las Aguas se despierta.
Las burbujas ya suben desde el fondo,
¡hou, hou, hou!
anunciando su presencia.
(Lentamente, el Señor de las Aguas
emerge frotándose los ojos).
LAS NINFAS
¡Hou, hou, hou!
El Señor de las Aguas sale del agua.
Él quisiera casarse
con aquella de nosotras
que consintiera en peinar al viejo
¡hou, hou, hou!
y cambiar su cama por la de la vieja ondina.
(Bailan alrededor del viejo
mientras le hacen mil carantoñas)
EL SEÑOR DE LAS AGUAS
¡Sed bienvenidas al bosque y al lago!
¿Os aburrís, juguetonas señoritas?
¿Encontráis triste este bosque?
En el fondo del lago tengo mil y una maravillas,
y cantidad de peces dorados.
¡Veloz como un relámpago
alargaré mi hábil brazo
y atraparé a una de vosotras
sumergiéndola hasta mi morada!
(Intenta torpemente atrapar a las ninfas)
LAS NINFAS
¡Hastrman, heya, hey,
intenta atraparnos!
¡Hou, hou, hou!
¡Aquella que atrapes, hombrecito,
te dará un dulce beso!
¡Pero tu mujer, ha, ha, ha,
te tirará de las orejas!
¡Heya, hey!
(Escapan de él mientras ríen)
EL SEÑOR DE LAS AGUAS
¡Chiquillas traviesas!
¡Mirad cómo corren
por las colinas y los valles,
a través de los campos!...
¡Oh, esta juventud, esta juventud!
RUSALKA
¡Hastrmán, querido papá!
EL SEÑOR DE LAS AGUAS
¿Por Dios, hija mía,
acaso quieres secar mis redes
a la luz de la luna?
RUSALKA
¡Hastrmán, querido papá,
antes de sumergirte,
quédate un momento aquí, conmigo,
para ahuyentar mi tristeza!
EL SEÑOR DE LAS AGUAS
¿Cómo? ¿Tú triste?
RUSALKA
¡Te lo contaré!
EL SEÑOR DE LAS AGUAS
¿Bajo las aguas también?
RUSALKA
¡Triste hasta casi morir!
EL SEÑOR DE LAS AGUAS
¿Incluso abajo, donde reina la alegría?
¡No es posible! ¡Cuéntame!
RUSALKA
¡Quisiera irme, dejar estas profundidades,
convertirme en mujer y vivir bajo el dorado sol!
EL SEÑOR DE LAS AGUAS
¿Puedo creer lo que oyen mis oídos?
¿Convertirte en mujer?... ¿En un ser mortal?
RUSALKA
¡Tú me has contado esas historias!
Nosotros no tenemos alma,
pero ellos tienen una
que va al cielo cuando mueren.
EL SEÑOR DE LAS AGUAS
Mientras estés con los tuyos,
no te preocupes por su alma
pues ¡está llena de pecados!
RUSALKA
¡Pero también de amor!
EL SEÑOR DE LAS AGUAS
¡Por Neptuno y nuestras aguas!
¿No estarás enamorada de un hombre? ¡Dime!
RUSALKA
Él viene aquí a menudo
buscando mi abrazo;
deja su ropa en la orilla
y se baña en mis brazos.
Pero yo no soy más que una ola
y no puede verme.
¡Sé que debería
convertirme en mujer
para que pudiera abrazarme
y besarme,
al igual que yo cuando
lo estrecho y rodeo con mis brazos.
EL SEÑOR DE LAS AGUAS
¡Oh, hija mía, hija mía,
tus hermanas van a llorar tu suerte,
pues nadie podrá hacer nada por ti
si un hombre te atrapa!
RUSALKA
Hastrmán, Señor de las Aguas,
es preciso que él pueda verme.
Dime querido papá,
¿qué puedo hacer en mi desesperación?
EL SEÑOR DE LAS AGUAS
¡Estarás perdida, perdida para siempre,
si te vendes a un hombre!
Inútil persuadirte para que vuelvas.
¡Ve! ¡Llama pues a la hechicera,
mi pobre y pequeña Rusalka!
(zambulléndose en el lago)
¡Qué desgracia!
(Desaparece bajo el agua)
RUSALKA
Luna, que con tu luz iluminas todo
desde las profundidades del cielo
y vagas por la superficie de la tierra
bañando con tu mirada el hogar de los hombres.
¡Luna, detente un momento
y dime dónde se encuentra mi amor!
Dile, luna plateada,
que es mi brazo quien lo estrecha,
para que se acuerde de mí
al menos un instante.
¡Búscalo por el vasto mundo
y dile, dile que lo espero aquí!
Y si soy yo con quien su alma sueña
que este pensamiento lo despierte.
¡Luna, no te vayas, no te vayas!
(La luna desaparece tras una nube)
¡Qué fría está el agua!
(Se estremece de angustia)
¡Hechicera! ¡Hechicera!
EL SEÑOR DE LAS AGUAS
(Desde las profundidades)
¡Mi pobre y pequeña Rusalka!
¡Qué desgracia!
RUSALKA
(Con insistencia)
¡Hechicera! ¡Hechicera!
LA HECHICERA
(Sale de su choza y mira a su alrededor)
¿Quién me despierta antes del alba
con gemidos, sollozos y lágrimas?
RUSALKA
¡Hechicera, dame un remedio
para liberarme del poder del agua!
LA HECHICERA
¡Oigo voces!
¿Dime quién eres?
RUSALKA
Yo, Rusalka, el hada de las aguas.
¡Dame un remedio, querida tía!
LA HECHICERA
¡Si eres un hada, aparece,
muéstrate, bella niña!
RUSALKA
Estoy prisionera en estas olas,
enredada entre los nenúfares.
LA HECHICERA
¡Suéltate enseguida,
corre hacia mi choza!
¡Ondas, dejadla partir,
que sus pies toquen la tierra!
(Rusalka salta y con dificultad se aproxima
hasta la hechicera)
LA HECHICERA
¡Pequeños pies, sostenedla,
pequeños pies, llevadla!
¡Sus pequeños pies ya saben caminar!
RUSALKA
(Postrada a los pies de la hechicera)
¡Hechicera! ¡Ayúdame!
Tu sabiduría centenaria
conoce los secretos de la naturaleza.
Durante la noche sueñas con los hombres,
conoces los elementos eternos,
los venenos terrestres y los rayos de luna;
sabes preparar miles de pócimas,
sabes unir y separar, matar y crear,
tu sabiduría ancestral sabe transformar
al hombre en monstruo y al monstruo en hombre.
Tus hechizos nocturnos asustan a las ninfas,
consigues extraños remedios
para nosotros y para los hombres;
y para ellos, representas a la vez
a los elementos y al ser humano.
La muerte y la eternidad están en tu mano.
¡Ayúdame, ayúdame, tú que haces milagros!
LA HECHICERA
¡Sé todo acerca de eso
y por ello me alaban!
Pero escucha, escucha bien
antes de probar la poción,
puesto que posees perlas y belleza...
¿Qué me darás si te ayudo?
RUSALKA
¡Toma todo lo que tengo,
pero haz de mí un ser humano!
LA HECHICERA
¿Sólo eso?
¿Y por eso has venido llorando?
¿Acabas de dejar el agua
y deseas un cuerpo humano
de amor y juegos,
de besos y arrullos?
¡Sé todo acerca de eso
y por ello me alaban!
RUSALKA
Tu sabiduría lo ha adivinado todo.
¡Dame un cuerpo y un alma humanos!
LA HECHICERA
¡Te los daré
y que el diablo sirva de testigo!
Pero antes deberás darme
tu vestido hecho de agua transparente
y si no encuentras el amor en la tierra,
deberás vivir repudiada y maldita
en las profundidades.
Si pierdes el amor al que aspira tu corazón,
la maldición de los poderes del agua
te arrastrará de nuevo al fondo del lago.
E incluso, si encuentras ese amor sufrirás,
pues para el oído humano ¡estarás muda!
¿Quieres estar muda
para aquél a quien amas?
RUSALKA
¡Si es para conseguir su amor
seré muda con placer!
LA HECHICERA
¡Ten cuidado,
pues si regresas maldita
al reino de las aguas,
tu amado perecerá contigo!
¡Él será víctima de la maldición,
eternamente!
RUSALKA
¡Con un alma, con un alma humana pura,
el amor vencerá todos los sortilegios!
LA HECHICERA
¡Ven entonces, ven rápido,
acompáñame hasta mi choza!
Allí prepararemos
una poción para Rusalka.
Pero enseguida callarás.
¡Abracadabra!
(Entran en la choza. En la pequeña ventana
aparece un resplandor rojo. Centenares de
chispas saltan de la chimenea. Se oye hervir
el caldero y los encantamientos de la hechicera.
Esos sonidos atraen a las ninfas que salen del
bosque curiosas, pero asustadas y miran a través
de la ventana).
LA HECHICERA
(Desde el interior)
¡Abracadabra!
¡Una bruma blanca recorre los bosques!
¡Una gota de sangre de dragón,
dos gotas de bilis,
un corazón de pájaro, caliente y aún palpitante!
¡Salta, gatito, salta y salta,
mezcla esta poción en el caldero!
¡Salta, gatito, salta y salta,
mezcla esta poción en el caldero!
¡Abracadabra!
¡No tengas miedo a los sufrimientos más grandes!
¡Para alcanzar tu destino humano
deberás beber este potente filtro
que entumecerá tu lengua!
¡Salta, gatito, heya, hey,
vierte este filtro en su garganta!
¡Abracadabra!
Y ahora, ¡ni una palabra!
(El silbido de la bruma pierde fuerza poco
a poco. Las ninfas se dispersan. Amanece
y se oyen a lo lejos unos cuernos de caza).
EL SEÑOR DE LAS AGUAS
(Desde el fondo del agua)
¡Pobre Rusalka!
¡Qué desgracia!
(El sonido de los cuernos de caza se hace cada
vez más fuerte. Los cazadores se acercan.
Se oye cantar a un cazador del séquito)
EL CAZADOR
(De lejos)
Un joven cazador caminaba y caminaba
cuando de repente descubrió entre las ramas
a una cierva blanca de dulces ojos.
- ¿Mi flecha la alcanzará? -
¡Oh, joven cazador, sigue tu camino
y no tires sobre esta cierva blanca!
¡Desconfía de su cuerpo blanco!
- ¿Mi flecha la alcanzará? -
(Los cuernos de caza resuenan de nuevo)
EL PRÍNCIPE
(Sale del bosque con una ballesta en la mano)
¡Ha desaparecido!
A través de colinas, valles, campos y bosques
una extraña criatura gira a mi alrededor.
Las huellas desaparecen aquí.
Con sus ondas misteriosas
esas aguas intentan atraerme,
como si quisieran con sus frescos brazos
apagar mi deseo de cazar.
Mi andar es pesado, el cansancio me vence
y mi arma cae de mi debilitada mano.
¡Desde el comienzo de la caza sentí
que una extraña magia se apoderaba de mí!
(Los cazadores se acercan)
EL CAZAZDOR
¡No es una cierva, cazador, espera!
¡Que Dios guarde y proteja tu alma!
¡Estás atrapado!
¿A quién ha alcanzado tu flecha?
(Algunos cazadores entran en escena)
EL PRÍNCIPE
¡Dejad la caza y volved al castillo!
Una magia extraña vaga por el bosque
y otra, aún más extraña, invade mi alma.
¡Volved, deseo quedarme solo!
(Los cazadores se van. El Príncipe se sienta al
borde del lago, pero cuando levanta los ojos,
ve ante él a Rusalka con apariencia humana.
Ha salido de la choza de la hechicera descalza,
con una simple túnica, gris como la ceniza.
Parece una niña. Sus bellos cabellos le caen
sobre los hombros. Pero está muda)
(Sobresaltado)
¡Oh, qué extraña y dulce visión!
¿Eres una mujer o un hada?
¿Has venido a proteger a la extraña criatura
que vi entre las sombras del bosque?
¿Has venido a interceder por ella,
por la pequeña cierva blanca?
¿O viniendo a mi encuentro
quieres ofrecerte en botín al cazador?
(Rusalka, sin hablar, tiende sus brazos hacia él)
¿Es que un secreto ha cosido tu boca?
¿Acaso tu lengua está muda para la eternidad?
¡Por Dios! ¡Si tu boca permanece muda
tendré que obtener la respuesta
con la ayuda de tus besos!
Descubre el misterio que me ha traído hasta aquí
a través de espinas y rocas,
en este feliz día
¡en que he sufrido el embrujo de tus ojos!
¡Si me amas, revélame lo que escondes
en tu corazón!
(Rusalka se arroja en sus brazos)
HERMANAS DE RUSALKA
(Desde el fondo de las aguas)
¡Hermanas, una de nosotras ha desaparecido!
(Rusalka, asustada, se levanta y escucha)
¿Hermanita dónde estás?
(Rusalka tiembla de indecisión y pena)
EL SEÑOR DE LAS AGUAS
(Hablando desde el fondo del lago)
¡Por montañas, valles y bosques!
HERMANAS DE RUSALKA
¿Hermanita dónde estás?
(Angustiada, Rusalka apoya su cabeza
en el pecho del Príncipe)
EL PRÍNCIPE
Sé que no eres más que un espejismo
que desaparecerá con la bruma,
pero mientras llega ese momento,
hada, ¡no te desvanezcas!
La caza ha terminado
y tú eres mi más hermosa cierva,
mi estrella dorada en la noche sombría.
¡Oh, ninfa mía, ven conmigo!
(El Príncipe se lleva a Rusalka)
|